Děti, válka a holubice míru
Učitelka výtvarné výchovy mi poslala na začátku týdne dceřinu kresbu bílé holubice. Líbilo se jí, s jakou lehkostí ji pojala. A já vůbec nečekala, jaké emoce a vzpomínky ve mě tenhle obrázek vyvolá.
Jsem ročník 1980, zažila jsem tedy ještě čtyři roky socialistického školství. Docela jasně se mi tak v hlavě vybavily obrazy školy vyzdobené na začátku máje bílými holubicemi a zároveň pocit knedlíku v krku, který s tím mám neodmyslitelně spojený. Protože když se mluvilo o míru v komunistických zemí, mluvilo se vždy i o válce, která nám od imperialistického zbytku světa hrozí.
Cvičení v plynových maskách jsem snad zažila jen jednou a mám pocit, že to spíše proběhlo tak "aby se neřeklo." Ale ještě ve školce, mohlo mi být tak pět, nám jednou učitelky promítly propagandistický film, ve kterém byl barvitě ztvárněn útok na jakousi elektrárnu či továrnu. Na lidi padají skříně, všude křik a chaos, někomu z tepny stříká krev, nedaří se ji zastavit, záběr trvá strašně dlouho, lidé kolem umírají. Nikdo nám k tomu nic neřekl a šlo se domů.
Neměla jsem z toho rozum. Proč nám to vůbec pouští? Až později jsem pochopila, že komunistická propaganda obratně používala staré známe heslo Rozděl a panuj. Lidé žijící ve strachu před nepřítelem (byť domnělým) se zkrátka lépe ovládají.
Děti válku nechápou, nerozumí tomu, proč člověk člověku ubližuje, kde se bere tak velká nenávist. Přirozeně vidí svět spíše v jeho celistvosti, rozdělovat je naučíme až my dospělí. Na dobré a zlé, na černé a bílé, na bohaté a chudé, na mladé a staré a tak dále.
Nechci svým dětem tuhle nesmyslnou válku vykládat jako boj dvou protikladných světů. Lidé jsou všude na světě podobní, mají obdobné touhy a sny. Drtivá většina z nich chce žít prostě v míru a klidu.
Nebudu je tak štvát proti rusům, byť mě samotnou drásá, nakolik svojí zaslepeností pomáhají zůstávat Putinovi u moci. Co můžu dělat, je ukazovat jim a pojmenovávat mechanismy, kterými se z lidí stává poslušné stádo, které podporuje ohavnosti, kterých by se jinak jako jednotlivci nedopustili.
V křesťanské tradici vyjadřuje bílá holubice prostotu a čistotu, je to symbol Ducha svatého. Děti jsou také tak čisté. Děti nemají zažívat válku.
Tereza Květoňová
Jak přežít venkov - čtení na pokračování: Kohout na útěku
Slepice jsme si na mlýn pořídili za covidu. Byla to prozřetelná investice. Vajíčka za těch pár let zdražila více než dvojnásobně. Kohouty jsme měli za tu dobu celkem tři.
Tereza Květoňová
Jak přežít venkov - čtení na pokračování: Kolo
Bydlení na venkově má nespornou výhodu pro vášnivé cyklisty, co se rádi kochají krajinou. Nemusíte se harcovat nikam mimo město, prostě nasednete na kolo a už se v ní projíždíte.
Tereza Květoňová
Povolební uspořádání vyvolávají emoce nejen ve velkých městech
V naší malé vesnici, která čítá jen něco málo přes sto stálých obyvatel, bylo už několik let, co se vedení obce týče, poněkud zatuchlo. Rozhodli jsme se proto s několika dalšími nespokojenými sestavit kandidátku. Co to přineslo?
Tereza Květoňová
Kdo šetří nebude mít za tři, ale přežije zimu
Léto se nám nemilosrdně nachýlilo ke konci, loučí se s námi chladně, a tak mnozí již museli začít topit. A debaty o nadcházející topné sezóně, která se nám zaryje hluboko do peněženek, jsou tak častým námětem hovorů.
Tereza Květoňová
Pani, já se vám teda divim, že tomu Fialovi věříte!
Pan premiér pronesl k lidu mimořádný projev a reakce politiků a komentátorů na sebe nenechaly čekat, je jich plný internet. A jeho slova řeší zhusta i obyčejný lid.
Tereza Květoňová
Narovnejte se a dejte si ruce do bábovičky!
Na školách právě probíhá focení třídních kolektivů. Za nás, v osmdesátkách, jsme se na pokyny učitelek vzorně vyřadili, cvak a bylo to. Dnes existují už přístupy přátelštější, ale pořád se najdou i ty hodně rigidní.
Tereza Květoňová
"Internet kdekoliv" není úplnou samozřejmostí
Poštěstilo se nám, že žijeme na samotě u lesa. Přírody si užíváme i přes týden, protože s mužem oba pracujeme z domova. Vyžaduje to ale být online, což je v určitých lokalitách problém, i když mapa pokrytí se ementálu už nepodobá.
Tereza Květoňová
Mičurinové všech zemí spojte se!
O generaci mladším už asi tato parafráze slavného komunistického sloganu nic neřekne. Nicméně český fenomén mičurinství alias schopnosti vypěstovat svépomocí takřka cokoliv a kdekoliv se teď může docela hodit.
Tereza Květoňová
Plynem topit či netopit, toť otázka
V rodném domě mého muže, ve kterém máme několik nájemních bytů, jsme minulý rok v létě vyměnili starý plynový kotel za zbrusu nový. A ten, jako kdyby slyšel Putinovy výhrůžky o uzavření kohoutků, přestal minulý týden topit.
Tereza Květoňová
Zn: "hledá se lepší život" aneb o jedné ukrajinské rodině v Čechách
Strávit několik týdnů v provizorním ubytováním je úplně jiná disciplína než si obstarat vyhovující bydlení a zařadit se v Česku do pracovního procesu.
Tereza Květoňová
Lidi jako my
Před asi čtrnácti dny jsme v bytě po mé tchýni ubytovali ukrajinskou rodinu. Jsou z Kyjeva. Mají dvě malé holčičky, dva a tři roky, a přišli se dvěma igelitkami, jestli se tak dá říkat modrým sáčkům na odpadky.
Tereza Květoňová
O zdražování aneb co dělat, když nechcete prodávat vajíčko za pět korun
Je to naprosto evidentní, všechno se zdražuje a to velmi razantně. Vidí to dokonce i někdo jako já, kdo ceny dosud nijak detailně nezkoumal. Dražší je jídlo, nafta, semínka, náplasti, dřevěné palubky, beton i krmivo pro zvířata.
Tereza Květoňová
Výdrž je důležitější než vzplanutí
Je moc potěšující vidět, jaká se mezi námi vzedmula vlna solidarity s Ukrajinou. Je však naivní si myslet, že za všechnu pomoc přijde poděkování. Pomáhat bychom měli především z přesvědčení a ne proto, že očekáváme vděk.
Tereza Květoňová
"Přemaluj si to sám, když ti to tak vadí", pravil zastupitel
Přístup k čerstvým dezinformacím má dnes každý majitel internetu. A konzumentů těchto zpráv bude vždycky dost. Nejen ve městě, ale i na vesnici. A jak se to projevilo u nás?
Tereza Květoňová
Kdo chce pomoci, cestu jak si vždycky najde
Pomáhat Ukrajině zasažené válkou lze různě, od posílání peněz, darování potřebných věcí pro uprchlíky, nabídkou ubytování či věnování svého času pro nepatrné přispění v informační válce. Vše se počítá.
Tereza Květoňová
Venkov se hlásí aneb jak to máme teď u nás na vsi
Co se děje na české vsi, když kousek od nás zuří válka? Střípky drobných událostí na pozadí velkých dějin.
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2821x