Kdo šetří nebude mít za tři, ale přežije zimu

Léto se nám nemilosrdně nachýlilo ke konci, loučí se s námi chladně, a tak mnozí již museli začít topit. A debaty o nadcházející topné sezóně, která se nám zaryje hluboko do peněženek, jsou tak častým námětem hovorů. 

Navíc se zdá, alespoň z vlastní zkušenosti a z pár odposlouchaných historek, že mnohdy nepůjde jen o peníze, ale v podstatě o to, aby bylo vůbec čím topit. Takže hezky popořadě.

Kolegyně ze školy zachumlaná do zimní bundy povyprávěla u pondělního oběda neveselou historku o topení v jejich domě. Jelikož bylo o víkendu dost chladno, chtěli si přitopit krbovými kamny, ale ejhle, prasklo sklo. Když požádala manžela, aby šel zatopit do kotle na uhlí, zjistilo se, že v něm zeje prohořelá díra (osm let starý kotel). Nic nepomohl pondělní brzký ranní nájezd na topenářskou firmu z nedalekého města - "to víte pane, to teď chtějí řešit všichni něco, no, nemáme čas". Aby toho nebylo málo, tak žádná zásoba uhlí v jejich sklepě se také nekoná a na pořadníku dodávky uhlí jsou někdy v hlubokém listopadu. 

Malá vesnická soukromá škola, kde učím a kam chodí moje děti, byla zase nucena přistoupit k šetření na vytápění. Partě řemeslníků se podařilo na sklonku prázdnin instalovat do třídy nová kamna na dřevo. Zapálit se je správce rozhodl v pondělí brzy ráno, protože byla opravdu kosa. Nicméně jaksi zapomněl, že se nová kamna musí nejprve vypálit. Děti tak ráno uvítala ve třídě hustá mlha a děsný smrad, který se však naštěstí dost brzy vyvětral. Vzaly to sportovně, možná lépe, než my vyjukaní dospělí. 

V našem mlýně pak vytápíme dvě domácnosti centrálním peletkovým kotlem, přitápíme si pak lokálními kamny a krbem na dřevo. Revizi kotle máme zaplacenou a objednanou už skoro dva měsíce, zatím se nikdo neozval. To ale nebude ten největší problém. Ukázalo se totiž, že peletky budou letos hrubě nedostatkové zboží, jehož cena raketově vzrostla. Jestliže jsme před rokem na konci srpna koupili pět palet za asi 32 tisíc korun, dnes budeme rádi, pokud nám někdo dodá dvě palety za 38 tisíc. Zdá se mi to nehorázné a nejraději bych nic nekupovala, ale nežijeme v domě sami a rodiče chtějí mít nutnou zásobu pro případ třeskutých mrazů. Jinak budeme nosit dřevo a topit do lokálních kamen, ale díky bohu za ně!

V domě mého může máme několik nájemních bytů. Tři z pěti můžeme zatím vytopit jen centrálním plynovým kotlem, další dvě jednotky už mají své vlastní elektrokotle. Nějakou šťastnou shodou okolností jsem vloni v létě zafixovala ceny energií (udělala jsem to vůbec poprvé, asi nějaké vnuknutí), takže zatím nájemníci nekrvácí z peněženek. Nechtěla jsem své prozřetelnosti ani věřit, a tak když v polovině  září přišlo vyúčtování, hluboce jsem si oddechla. Zálohy zůstávají plus mínus stejné. Navíc jsem zjistila, že paní Olena (ukrajinská babička, která od dubna zdarma obývá jeden z bytů) asi nevaří, nesvítí, nekoupe se...Spotřebu všeho má tak minimální, že to snad ani není možné. Budu jí muset říci, že zatopit si může! 

Ostatně dalším rozprávěním na toto téma jsem přišla na to, že hranice šetření energiemi, ale i například vodou, jsou velmi individuální. A zatímco řada lidí se děsí toho, že byt nebudou mít vytopený na 24 stupňů, ale třeba jen na 21, tak jiní jsou schopni šetření dovést k naprosté dokonalosti. Jako jedni příbuzní mojí kamarádky, kteří, pravda, patřili ke staré škole a ani jeden z nich už nežije. Praxe u nich byla taková, že se chodili mýt k obecní studni, aby neplýtvali vlastní vodu. Vodu s mydlinkami z mytí si pak odnesli ještě domů, aby ji v lavóru uschovali pod pohovkou, protože se jim ještě šikla na vytření podlahy. Ve finále ji ještě použili k zalití nějaké té zeleniny. Starý pán taky nosil celé roky jednu silonovou košili, která byla v partii ramen zcela "propálená" sluníčkem a po látce zbyla už jen její osnova. Po jeho smrti našli příbuzní plnou skříň na chlup stejných polokošil, které evidentně fasoval v zaměstnání zadarmo. 

Nechci zlehčovat problémy mnohých, dostat zálohy na energie v desetinásobcích, asi by mě omylo. Mě situace umožňuje zůstat optimistou a věřit, že se po čase vrátí ceny do nějaké snesitelné výše. Těm, kdo se dostali do nouze přeji, ať dosáhnou na pomoc, která je k dispozici. A jak to máte se šetřením a vytápěním vy?